Recenze
VÝSTAVA U BÍLÉHO JEDNOROŽCE V KLATOVECH 2013
Tušení rovnováhy – Barbora Blahutová – Lenka Březinová – František Svátek
Stabilně dobře nainstalovaná výstava, skvěle osvětlená a rozmístěná v tradičních sálech horních dvou pater slavné klatovské galerie představuje tři nesporně zajímavé a důležité autory. Kurátorka výstavy Helena Fenclová měla opravdu šťastnou ruku – vždyť také, jak tvrdí, nechávala svoji představu kombinace vystavovaných tří autorů dozrávat tři léta. Harmonie celého vzniklého souboru samozřejmě ladí s názvem, zde bych však byl odvážnější – rovnováha zde opravdu není tušená…Autoři si nejen nepřekážejí – ladí spolu až neuvěřitelně. I když u Lenky Březinové a Barbory Blahutové lze vysledovat určitou vzdálenou příbuznost výsledného výrazu, veselé fontány Františka Svátka jsou ze zcela jiného světa. Přesto se do celkového vyznění s chutí zapojují.
Jsou samozřejmě atraktivní, tyto funkční a veselé pohyblivé vodní sochy, již tradiční směr autorova zájmu. Návštěvníci pražské kavárny Louvre jednu z nich, trošku rozměrnější, již léta znají. Na podobném principu působí i drobnější vystavená díla v Klatovech. Jsou často doplněna kovovými detaily a navíc u řady z nich je využita i možnost akustického využití – voda, protékající sochou stlačuje vzduch v zakomponovaných píšťalkách, takže některé objekty kromě typického příjemného a uklidňujícího šplouchání vydávají i jinak velmi mile a vesele působící zvuky. Svátek, který je absolventem kamenosochařské školy v Hořicích a pražské Akademie výtvarných umění se po střídavém pobytu v Německu, Švýcarsku a Itálii vrátil po roce 1997 do Čech, jsa stále doslova posedlý tématem kinetických vodních objektů. Současně pak dnes navrhuje i objekty větrné, ty ale na výstavě , soustředěné na jeden druh výtvarného sdělení, nespatříme. Zcela nečekaně působí důležitá složka, která dominuje Svátkovým dílům – sdělnost, humor, nápaditost. A dokonalé řemeslné zpracování. Celou výstavu, všechny sály prostupující segment nejen propojuje a doplňuje, ale dynamizuje a občerstvuje.
Zralá díla obou autorek jsou opravdovou grafickou i sochařskou lahůdkou. Lenka Březinová, která absolvovala Střední keramickou školu v Karlových Varech, se volné tvorbě věnuje od roku 1992. Prakticky všechny sály vyplnila svojí vyrovnanou a elegantní serií kreseb Číselné kódy, které nečekaně dokonale ladí se Svátkovými vrnícími mobilními vodními světy. Číselné kódy se doslova ztrácejí v mlze soustředění a hledání, jsou náznakem i snem, jsou kouzlem zralého sdělení. Elegance a subtilnost, zadumání a soustředění, jasná autorská nerozptylující se řeč…Březinová ve své nejlepší formě. Navíc je zde i neopominutelný soulad barevný,
Barbora Blahutová, absolventka atelieru sochařství na pražské Akademii, strávila svůj studijní pobyt na Academia di Belle Arti di Brera v Miláně. To ji možná přiblížilo i k projevům, spřízněným s arte povera a některých mutací pop a op artu. Nicméně její křehké a čisté kolážovitě budované drobné sádrové objekty jsou překvapujícím prvkem na celé výstavě. Blahutová má svůj vlastní sál, kde jsou její něžná díla jakoby chráněna a tato izolace nutí diváka k ještě soustředěnějšímu studiu exponátů. Blahutová je zralou autorkou sdělného působení, křehkého i hlubokého zároveň. I zde dodržuje výstava barevný soulad. Nechtě musím potvrdit, že celá expozice je nepřehlédnutelně elegantní. A přitom hluboká a sdělující.
Josef Vomáčka
Kurátorka výstavy Helena Fenclová
VÝSTAVA MARIÁNSKÉ LÁZNĚ
Lenka Březinová – Mezi kresbou a malbou
06.03. – 03.04. 2007 – Mariánské Lázně /galerie ATRIUM hotelu Hvězda /
Obrazy Lenky Březinové svým výrazem a obsahem nepatří do vezdejšího dění, nejsou realistické ani se realitou kolem nás na první pohled nezabývají. Přicházejí jakoby z jiného světa, a ten je křehký, jemný a zvláštně tiše harmonický, tedy zcela odlišný od našeho, pozemsky každodenního, přeplněného stresy, splašeným rytmem a halasností reklam.
Autorka se narodila v roce 1956 v Českých Budějovicích, většinu svého života však prožila v Sokolově, kde také v Sokolovské uhelné pracuje v oddělení propagace. Tři osobnosti ovlivnily její výtvarný vývoj. Učitel výtvarné výchovy Antonín Weinfurter, známý sokolovský pedagog, který dovedl rozvíjet její bytostný kreslířský talent a cit pro barvu. S druhým velice vyhraněným pedagogem, významným karlovarským keramikem Vlastimilem Květenským, se setkala při studiu na Střední průmyslové škole keramické v letech 1971 - 1975 v Karlových Varech. Pod jeho vedením se naučila přemýšlet o vztazích linií a barev, o komponování, o tom, jakou emocionální a psychologickou roli plní barvy. A pak nastala skutečná proluka. Starosti o narozené syny, o celou rodinu, nadlouho odsunuly jakékoliv výtvarné ambice do ústraní a dlužno podotknout, že tehdy ani o nějaké vlastní výtvarné dráze Lenka Březinová neuvažovala. Až teprve třetí osobnost, Jiří Jun z Chodova, její bývalý kolega na pracovišti a především vynikající kreslíř filozoficko-duchovního rozponu, byl v případě Lenky Březinové pravým iniciátorem, který jí na počátku 90. let otevřel nekonečně poutavý, zajímavý a krásný, ale přetěžký výtvarný svět. Její talent jakoby znovu ožil. Začala cesta vlastního výtvarného uvědomování a také seberealizace. Několik okolností jí v nové životní roli pomohlo. Předně určitý stupeň osobnostní zralosti, vrozená skromnost, ale i houževnatost a zapálení pro tak zásadní životní krok a nakonec i neustálý kontakt s J. Junem, který uměl v pravý čas poradit a všechny předpoklady citlivě nasměrovat. Od roku 1992 začaly vznikat první studie a zakrátko i obrazové kompozice, v nichž dominovaly různé abstrahované útvary, převážně lineární. Obrazy Lenky Březinové jsou protkány nesmírně jemnou kresbou, čarami, které se někdy srocují v geometrické obrazce v jakýchsi uzlových bodech nebo se naopak rozpouštějí v imaginárním prostoru. Jejich tenká lineární kresba se velmi subtilně vynořuje z barevných, světelných tónů a opět je prostupuje. Od počátků byla barevnost obrazů L. Březinové velmi jemná – hnědává, namodralá, také zelenavá nebo našedlá. Postupem času se ještě více tonálně proměňovala až k současné podobě zvláštních světelných mlhovinových polí. Také tvarově se kompozice obrazů poznenáhlu zjednodušovala až k primárním formám, buď oblým, nebo geometrickým. Obraz od obrazu se postupně utvářel a stále utváří v „jiný svět“ Lenky Březinové. Je intuitivní a veskrze osobitý. Autorka díky své představivosti vytváří smyšlené, ideální tvary, v nichž neiluzivním způsobem vyjadřuje své zážitky, představy a pocity, ale i nejniternější citová rozpoložení. Každý obraz - ve svých formách ušlechtilé barevnosti a světelnosti - se tak stává jejich výtvarnou a estetickou metaforou. Předností současného výtvarného projevu Lenky Březinové je, že vyúsťuje ve velmi neokázalou, zato však harmonickou a klidnou podobu duchovnosti.
Lenka Březinová získala významné ocenění na Intersalonu v Českých Budějovicích a její tvorba byla odborně zhodnocena výstavou v karlovarské galerii umění.
Božena Vachudová
VÝSTAVA NA UHELNÉM TRHU, PRAHA 2004
Lenka Březinová – Mezi kresbou a malbou
V pražské výstavní síni – Galerii při Obchodu s ručním papírem na Uhelném trhu č.9.- prezentuje od 2. do 26. března výběr ze své současné tvorby Lenka Březinová / 1956 /. Monografickou výstavou se pražskému publiku představuje poprvé, čtyři její dosavadní samostatné výstavy proběhly v rámci karlovarského regionu, dalších výstav /Salon Millenium Karlovy Vary, Intersalony 5. a 6. České Budějovice, 2. Středoevropské bienále kresby Plzeň / se zúčastnila. Českobudějovický Intersalon 6. v roce 2002 jí vynesl Cenu statutárního města České Budějovice. Autorka žije v Sokolově a působí na propagačním oddělení Sokolovské uhelné akciové společnosti, která vzácně oceňuje a podporuje i její volnou tvorbu.
Lenka Březinová, absolventka Střední průmyslové školy keramické v Karlových Varech, začala svou volnou tvorbu systematicky rozvíjet od roku 1992, nejdříve v kresbách a obrazových kompozicích. Od počátku byla její tvorba vzdálena jakékoliv popisnosti a literárnosti. Šlo vždy o oproštěné, světlem odhmotněné útvary, často geometrického charakteru ve světlé, vzdušné barevnosti. Ve své současné tvorbě, kterou autorka zařazuje na rozhraní mezi kresbou a obrazem, uplatňuje už Lenka Březinová svůj nový, osobitý výtvarný projev, který je v plném souladu s meditativním zaměřením obsahu. Jako podklad používá bílý papír, který nejlépe přijímá a zhodnocuje jemnou strukturu – doteky polosuchého štětce s monochromní temperou. Zásahy do poddajné plochy papíru / zdrsnění, nařezávání /, zatírané toutéž barvou dodávají subtilnímu, splývavému projevu kompoziční určitosti. Pevná, hmotná podložka pak vytváří pro každý z listů vlastní vymezený prostor působení, dodává mu charakter svébytného objektu. Adjustace, bez použití krycího skla, zdůrazňuje ještě obnaženou zranitelnost tohoto komorního projevu. Ve svém úhrnu představují abstraktní kompozice Lenky Březinové záznamy obtížně definovatelných dějů, stavů a pocitů. Nehlučné plynutí, posouvání, vzpínání a protínání kompozičních prvků provází neustále fenomén světla. Prozařuje, odhmotňuje, vytváří ohniska směřování, zdůrazňuje meditativní rysy této tvorby. Jednotlivé kompozice nemají názvy, autorka je označuje čísly, daty jejich vzniku. Každá z nich a obzvláště jejich komplex, vytváří působivou atmosféru tichého soustředění a odpoutání. Tvorbu, k níž autorka přistupuje s maximální odpovědností a pravdivostí, by snad nejspíše bylo možno nazvat výtvarnými meditacemi.
K výslednému účinku výstavy přispívá vzácně ojedinělý prostor výstavní síně – části někdejší gotické kaple - se vznosnou žebrovou klenbou. Její vzepjetí spolu s bílými plochami stěn ještě podtrhuje a stupňuje vyznění vystavených artefaktů. Prozaické označení mateřského zařízení galerie – Obchod s ručním papírem a písařství – skrývá nadmíru ušlechtilou a užitečnou koncepci obou provozovatelů, Miloslavy Prokůpkové a Miroslava Jirsy: využít duchovního náboje tohoto prostředí i bezprostředního sousedství krásného ručního papíru pro prezentaci a umocnění křehkého žánru kresby, a to nejen renomovaných, ale i nově a v regionech objevovaných autorů.
Zdeňka Čepeláková
VÝSTAVA KRAJSKÉ MUZEUM SOKOLOV
Lenka Březinová – Na rozhraní obrazu a kresby
29. 4. 2003 – Sokolov / Krajské muzeum – zámek/
Hezký a příjemný podvečer,
mám dnes, vážení přátelé, dámy a pánové, velmi milou povinnost: představit Vám poprvé v domácím prostředí tvorbu sokolovské autorky Lenky Březinové. Asi Vás překvapí, že obrazy Lenky Březinové svým výrazem a obsahem nepatří do vezdejšího dění, nejsou realistické ani se realitou kolem nás na první pohled nezabývají, ale jistě Vás zaujmou tím, že přicházejí jakoby z jiného světa, a ten je křehký, jemný a zvláštně tiše harmonický, tedy zcela odlišný od našeho, pozemsky každodenního, přeplněného stresy, splašeným rytmem a halasností reklam, které, ať chceme či nikoliv, se na nás valí odevšad. Jaký je onen „jiný svět“ Lenky Březinové? První odpověď na otázku vidíme v obrazech kolem sebe, ale tato odpověď je také nejsložitější, tvoří totiž podstatu výtvarného konání Lenky Březinové a já se k ní ještě vrátím. Další odpověď, skrze niž se můžeme přiblížit k dílům autorky, spatřujeme ve výtvarné technice, kterou používá - je to vlastně různými způsoby, vytíráním nebo zdrsňováním, upravovaná temperová malba a lineární kresba na bílém papírovém povrchu. Autorka ve svých dílech originálně slučuje jak kreslířské, tak malířské postupy a odtud vyplynul název výstavy Na rozhraní obrazu a kresby. Další potřebné informace, které nám pomohou pochopit vnitřní svět Lenky Březinové, najdeme v životopisných údajích.
Autorka se narodila v roce 1956 v Českých Budějovicích, většinu svého života však prožila v Sokolově, kde také v Sokolovské uhelné, a. s. pracuje v oddělení propagace. Tři osobnosti ovlivnily její výtvarný vývoj. Učitel výtvarné výchovy Antonín Weinfurter, známý sokolovský pedagog, který dovedl rozvíjet její bytostný kreslířský talent a cit pro barvu. Se druhým velice vyhraněným pedagogem, významným karlovarským keramikem Vlastimilem Květenským, se setkala při studiu na Střední průmyslové škole keramické v letech 1971 - 1975 v Karlových Varech. Pod jeho vedením se naučila přemýšlet o vztazích linií a barev, o komponování, o tom, jakou emocionální a psychologickou roli plní barvy. A pak nastala skutečná proluka. Starosti o narozené syny, o celou rodinu, nadlouho odsunuly jakékoliv výtvarné ambice do ústraní a dlužno podotknout, že tehdy ani o nějaké vlastní výtvarné dráze Lenka Březinová neuvažovala. Až teprve třetí osobnost, Jiří Jun z Chodova, její bývalý kolega na pracovišti a především vynikající kreslíř filozoficko-duchovního rozponu, byl v případě Lenky Březinové pravým iniciátorem, který jí na počátku 90. let otevřel nekonečně poutavý, zajímavý a krásný, ale přetěžký výtvarný svět. Její talent jakoby znovu ožil. Začala cesta vlastního výtvarného uvědomování a také seberealizace. Několik okolností jí v nové životní roli pomohlo. Předně určitý stupeň osobnostní zralosti, vrozená skromnost, ale i houževnatost a zapálení pro tak zásadní životní krok a nakonec i neustálý kontakt s J. Junem, který uměl v pravý čas poradit a všechny předpoklady citlivě nasměrovat. Od roku 1992 začaly vznikat první studie a zakrátko i obrazové kompozice, v nichž dominovaly různé abstrahované útvary, převážně lineární. Obrazy Lenky Březinové jsou protkány nesmírně jemnou kresbou, čarami, které se někdy srocují v geometrické obrazce v jakýchsi uzlových bodech nebo se naopak rozpouštějí v imaginárním prostoru. Jejich tenká lineární kresba se velmi subtilně vynořuje z barevných, světelných tónů a opět je prostupuje. Od počátků byla barevnost obrazů L. Březinové velmi jemná – hnědává, namodralá, také zelenavá nebo našedlá. Postupem času se ještě více tonálně proměňovala až k současné podobě zvláštních světelných mlhovinových polí. Také tvarově se kompozice obrazů poznenáhlu zjednodušovala až k primárním formám, buď oblým nebo geometrickým. Obraz od obrazu se postupně utvářel a stále utváří, jak jsem v úvodu poznamenala, „jiný svět“ Lenky Březinové. Je intuitivní a veskrze osobitý. Autorka díky své představivosti vytváří smyšlené, ideální tvary v nichž neiluzivním způsobem vyjadřuje své zážitky, představy a pocity, ale i nejniternější citová rozpoložení. Každý obraz - ve svých formách ušlechtilé barevnosti a světelnosti - se tak stává jejich výtvarnou a estetickou metaforou. Předností současného výtvarného projevu Lenky Březinové je, že vyúsťuje ve velmi neokázalou, zato však harmonickou a klidnou podobu duchovnosti.
Jak jsem již zmiňovala, vstup do výtvarného světa je nekonečně poutavý a zajímavý, ale obtížný. Lenka Březinová učinila první kroky, které jsou sympatické a nadějeplné svojí výrazovou vyhraněností. Zažila také první úspěchy, v loňském roce získala významné ocenění na Intersalonu v Českých Budějovicích a její tvorba byla odborně zhodnocena výstavou v karlovarské galerii umění. Při dnešní premiéře v sokolovském muzeu autorce velice přeji, aby každou novou překážku v tvorbě zdolávala se stejnou pokorou, ale i vnitřní silou a odvahou, kterou v sobě nalezla před deseti lety, když začínala a nalézá ji v sobě jistě i v současné době.
Božena Vachudová
ZDEŇKA ČEPELÁKOVÁ O AUTORCE
Svébytnou, souvisle se vyvíjející tvorbu Lenky Březinové lze zařadit na rozhraní kresby a obrazu a nazvat ji výtvarnou meditací. Subtilnímu projevu, kterého autorka dosahuje temperovou barvou – dotyky polosuchého štětce, přidávají na určitosti barvou zatíraná zdrsnění a zářezy do plochy papíru. Hmotná podkladová deska pak vytváří pro vzdušnou, jemně odstíněnou fakturu kreseb pevně ohraničenou vlastní sféru působení. V jejich osobitém pojetí vyniká obzvláště závažně prvek světla, které prostupuje celou kompozicí. Jeho prozařování i ohniska jsou analogií tichého vnitřního soustředění, plynutí a proměn autorčina životního pocitu.
Zdeňka Čepeláková
VÝSTAVA V LETOHRÁDKU OSTROV 2002
Lenka Březinová – text do katalogu na výstavu v galerii umění Letohrádek Ostrov n/O
Ticho soustředěného zahledění do vnitřních dějů a světlo, jímž prostupují, zhmotňují se a dostávají svou vnější podobu. To jsou hlavní fenomény, kterými oslovují kresby Lenky Březinové. Jejich chvějivou, mlžnou strukturou jen občas pronikají určitější lineární prvky a zhuštěné uzlové body, které dávají tomuto jemnému, prchavému projevu pevnější kompoziční osnovu. Velmi uvolněné a přirozeně působící meditativní kresby jsou ovšem výsledkem mnohaletého hledání, formování autentického výtvarného výrazu pro tak těžce sdělitelný obsah – či spíš vlnění a přelévání představ a pocitů. Proces o to nesnadnější, že k němu dochází v době a prostředí naplněném bezbřehým množstvím vyjadřovacích možností a vlivů, jak je nabízí poslední desetiletí minulého století.
Současný výtvarný projev Lenky Březinové má ovšem i své hlubší kořeny. Pomáhaly jej formovat už na konci šedesátých let a v letech sedmdesátých výrazné pedagogické osobnosti: na sokolovské základní škole to byl učitel Antonín Weinfurter a jeho systematicky a s plným zaujetím vedená výtvarná výchova, v průběhu studia na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech pak profesor a výtvarník Vlastimil Květenský, který rozeznal autorčiny vrozené předpoklady a vštípil jí základy výtvarné kompozice i chuť a odvahu k vlastní tvorbě. V osmdesátých letech způsobily proluku v tomto slibném vývoji existenční a rodinné povinnosti. Přerušilo ji až setkání s výtvarným umělcem Jiřím Junem, tehdy už zralým autorem uznávaných, osobitě pojatých kreseb meditativního charakteru, člověkem nanejvýš vstřícným a plným nakažlivé tvůrčí aktivity. Desetiletí (1992 – 2000), po které ti dva působili v propagačním oddělení Sokolovské uhelné, vzkřísilo a rozvinulo celý autorčin studiem nabytý výtvarný potenciál. Začala znovu kreslit a malovat. Její kresby i obrazové kompozice byly už od začátku vzdálené jakékoliv popisnosti a literárnosti. Šlo o velmi oproštěné, jakoby světlem odhmotněné útvary geometrického charakteru, vzájemně se řadící a propojující ve světlé, vzdušné barevnosti. Protkávala je nesmírně jemná síť čar a bodů. Poprvé představila autorka tyto své, převážně malířské práce v listopadu 1998 ve žlutické výstavní síni.
Současnou tvorbu Lenky Březinové lze nejspíše začlenit do oblasti kresby, a to především vzhledem k materiálu – papíru – na němž vzniká. Kombinovaná technika, práce s polosuchým štětcem a temperovou barvou jemných okrových či šedých a namodralých tónů, nařezávání a zdrsňování povrchu papíru a zatírání vyhloubených stop i adjustace listů na hmotné desky – to všechno už úzce vymezený rámec kresby částečně překračuje. Jde však především o výsledný výraz, nezávislý na složkách, které je spoluvytvářejí, celek, působící ve své nové, svébytné hodnotě.
Lenka Březinová je na začátku svého uměleckého vývoje a onen závěrečný soulad, syntézu všech komponent svého výtvarného projevu hledá. Řada jejích nejlepších kreseb dává pocítit pravdivost a odpovědnost, s níž tak činí. Spolu s darem intuice jsou to nejslibnější předpoklady pro další etapy její tvorby.
Mgr. Zdenka Čepeláková
VÝSTAVA LETOHRÁDEK OSTROV 2002
Tisková zpráva k výstavě: Lenka Březinová 26. září 2002
Autorka narozená 3. 2. 1956 v Českých Budějovicích, vystudovala v letech 1971 – 1975 Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Od té doby se věnovala propagačnímu a grafickému designu zejména v oboru uhelného průmyslu, kdy od roku 1984 až do současnosti pracuje v propagačním oddělení nynější Sokolovské uhelně a. s. Žije a tvoří v Sokolově. Uspořádala dvě samostatné výstavy, v roce 1998 ve Žluticích a o rok později v karlovarském hotelu Kolonáda. Je členkou Karlovarské oblasti Unie výtvarných umělců. V roce 2002 získala na 6. Intersalonu AJV v Českých Budějovicích Cenu statutárního města České Budějovice.
Vlastní volné výtvarné činnosti se Lenka Březinová věnuje deset let. Vytváří specifické kompozice na rozhraní obrazu a kresby. To, co je zařazuje do oblasti kresby, je použitý materiál – papír; ve formálním výrazu pak důraz zprvu na jemnou a velmi tenkou linii kresby, která později ustoupila své místo chvějivým, světelně prosyceným plochám. Charakter obrazu její díla nabývají jednak díky adjustaci, a to nalepením papírového díla na dřevěnou desku, ale především na základě použité techniky - dosucha vytírané tempery kombinované navíc ještě zdrsňováním povrchu některých míst. Takto technicky a materiálově vytváří Lenka Březinová své abstrahované kompozice, které nikterak nenazývá, ale označuje pouze číselnými kódy. Definuje v nich vlastní svět představ a nejrůznějších prožitků, které se na ploše papíru prostřednictvím linií nebo jemných barevných mlhovin shlukují ve snových skladbách. Působí svojí jemností, tichou a klidnou harmonií; tedy takovými ději a stavy, které odpovídají spíše požadavkům soustředěného zahledění do sebe nebo očisťující meditace. Přes tyto osobité a charakteristické rysy, současné výtvarné směřování Lenky Březinové dosud nemá podobu vyhraněné jednoznačné cesty. Nachází se ve stádiu intuitivního a citlivého hledání co nejhodnověrnějších výtvarných odpovědí a je otevřené přirozenému vývoji; nese v sobě však neklamné stopy okouzlení z objevu jiného – výtvarného – vidění světa kolem nás.
Galerie umění v Karlových Varech sleduje nejrozmanitější dění v regionálním výtvarném dění. Vždy se zajímala o osobité projevy, které zařazením do výstavního programu, pomáhala odborně zhodnocovat; nejinak je tomu i v případě sokolovské autorky Lenky Březinové. Do výstavy je zařazeno 24 děl. Díky sponzorskému příspěvku je výstava doplněna malým katalogem.
Lenka Březinová 1992 – 2002 / Letohrádek Ostrov, pobočka Galerie umění Karlovy Vary/
26. 9. – 31. 10. 2002
Obrazové kompozice Lenky Březinové svým výrazem a obsahem jakoby nepatřily do vezdejšího dění; přicházejí z jiného světa, a ten je křehký, tichý a především harmonický, a zcela odlišný od toho našeho pozemsky každodenního, přeplněného stresy, vzruchem, zvuky, splašeným rytmem a halasností reklam, které, ať chceme či nikoliv, se na nás valí odevšad. Jaký je ten jiný svět Lenky Březinové? Proč autorka zvolila právě takový způsob výtvarného vyjadřování? První, nejsnáze dostupnou odpověď bychom nalezli v životopisných údajích. Druhé vysvětlení se dotýká samotné podstaty jejího výtvarného konání, která je však hluboce niterná a osobní, že ji lze interpretovat slovy jen nepřesně. Za připomenutí stojí samozřejmě i výtvarná technika, kreslířské a malířské postupy, které autorka používá.
Lenka Březinová se narodila 3. 2. 1956 v Českých Budějovicích a v letech 1971 - 1975 vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Od té doby se věnovala propagačnímu a grafickému designu zejména v oboru uhelného průmyslu. Od roku 1984 až do současnosti pracuje v propagačním oddělení nynější Sokolovské uhelné a. s. Samotné zaměření její práce a pak také každodenní starost o rodinu nadlouho odsunuly jakékoliv výtvarné ambice do ústraní a dlužno podotknout, že ani o vlastní výtvarné dráze L. Březinová neuvažovala. Až teprve pracovní a kolegiální setkání s Jiřím Junem, vynikajícím kreslířem a autorem duchovně zaměřených děl, bylo pravým impulsem, který jí na počátku 90. let otevřel nekonečně poutavý, zajímavý, ale přetěžký výtvarný svět. Začala cesta vlastního výtvarného sebeuvědomování a seberealizace. Několik předurčujících okolností jí v tomto životním rozhodnutí pomohlo; předně osobnostní zralost, pak opravdová citlivost pro výtvarné tvary a barvy, vrozená skromnost, ale i houževnatost a zapálení pro tak zásadní životní krok, i neustálý kontakt s Jiřím Junem, který uměl v pravý čas poradit a všechny tyto předpoklady citlivě nasměrovat. Začaly vznikat první studie a zakrátko i obrazové kompozice. Byly složeny ze zvláštních, poměrně jednoduchých oblých útvarů, které na sebe různě navazovaly a propojovaly se a jejichž hmotnost byla světelně dematerializována. Od počátků byla barevnost obrazů Lenky Březinové – modrá či zelená nebo světle hnědá – jemná, přejemná, ale postupně se ještě více tonálně proměňovala až k současné podobě zvláštních světelných nebo mlhovinových polí. Obrazy jsou protkány jemnou kresbou, liniemi, které se srocují v geometrické obrazce a uzlové body. Také tvarově se kompozice obrazů poznenáhlu zjednodušovala až k jakési podstatě jednotlivých buď oblých, nebo geometrických motivů. Vynořují se z barevných světlených polí, nyní převážně šedavých. Obraz od obrazu se postupně utváří „jiný svět“ Lenky Březinové. Je intuitivně metaforický, veskrze osobní. Neiluzivním způsobem vyjadřuje autorka vlastní zážitky a představy i nejniternější rozpoložení. Proto snad svá díla nijak nenazývá, ale pouze označuje datem vzniku. Technicky a materiálově se pohybují na rozhraní obrazu a kresby, To, co je zařazuje do oblasti kresby, je použitý materiál – papír, ve formálním výrazu pak důraz na jemnou a velmi tenkou linii kresby. Charakter obrazu díla L. Březinové nabývají především na základě použité dosucha vytírané tempery kombinované navíc ještě zdrsňováním povrchu některých míst. Je předností současného výtvarného projevu Lenky Březinové, že vyúsťuje ve velmi neokázalou, zato však harmonickou a klidnou duchovnost. Přes tyto osobité a charakteristické rysy, současné výtvarné směřování Lenky Březinové dosud nemá podobu jednoznačně vyhraněné cesty. Nachází se ve stádiu citlivého hledání co nejhodnověrnějších výtvarných odpovědí, nezastírá tápání i marné omyly, ale ani stopy okouzlení z jiné – výtvarné – interpretace vlastního myšlení. To byly také důvody, proč se Galerie umění v Karlových Varech, dlouhodobě sledující mimo jiné i nejrozmanitější regionální dění, rozhodla zařadit výstavu vybraných děl Lenky Březinové do svého letošního výstavního programu.
Božena Vachudová
